und wenn es einer übersetzen kann noch was aus den weiten des netzes....
15cm Feldhaubitze M.14/16
Zbraň systému Škoda s vodorovným klínovým závěrem, konstrukce Ing. Wilhelma Krafta, vyráběná od léta 1916 Škodovými závody v Plzni a v letech 1919-1922 Akciovou společností, dříve Škodovými závody v Plzni, modifikace hrubé houfnice vzor 14 ráže 15 cm.
Zbraň byla tvořena dvěma přepravními jednotkami, hlavní se závěrem a kolébky s lafetou. Ocelová hlaveň byla tvořena pláštěm, duší a zadkem hlavně se závěrem, kolébka byla doplněna hydraulickou brzdou, vzduchovým vratníkem a vzpruhovým vyvažovačem, což umožňovalo samočinnou regulaci proměnlivého zákluzu hlavně. Chobotová lafeta se skládala ze dvou částí se štítem, dřevěnými koly a samostatným zaměřovacím mechanismem.
Při dopravě byla hlaveň přetažena na zvláštní hlavňový vůz a houfnice byla přepravována ve dvou jednotkách, každá tažená šestispřežím. V horském terénu bylo možné zbraň rozložit na čtyři části (hlaveň, kolébku, lafetu a štít), jež byly s výjimkou lafety přepravovány na horských kárách.
Ke střelbě byl používán nárazový granát vz. 13/9 ráže 15 cm, nárazový granát vz. 14 a granátošrapnel vz. 17.
Na podzim 1938 se ve výzbroji sborového dělostřelectva nacházelo na 130 kusů houfnic, jež byly zařazeny do Dělostřeleckého pluku 111 a Dělostřeleckého pluku 112.
Takticko-technická data
hmotnost přepravní – 5 553 kg, hmotnost bojová – 2 930 kg, ráže – 149,1 mm, délka hlavně – 2,12 m (14 ráží), náměr – -5° až +70°, odměr – ±8°, hmotnost střely – 42 kg, úsťová rychlost – 350 m/s, maximální dostřel – 8 000 m, kadence – 2 rány za minutu, obsluha – 12 osob.
Literatura:
Fidler, Jiří - Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938. Praha, Libri 2006.
15cm Feldhaubitze M.14/16
Zbraň systému Škoda s vodorovným klínovým závěrem, konstrukce Ing. Wilhelma Krafta, vyráběná od léta 1916 Škodovými závody v Plzni a v letech 1919-1922 Akciovou společností, dříve Škodovými závody v Plzni, modifikace hrubé houfnice vzor 14 ráže 15 cm.
Zbraň byla tvořena dvěma přepravními jednotkami, hlavní se závěrem a kolébky s lafetou. Ocelová hlaveň byla tvořena pláštěm, duší a zadkem hlavně se závěrem, kolébka byla doplněna hydraulickou brzdou, vzduchovým vratníkem a vzpruhovým vyvažovačem, což umožňovalo samočinnou regulaci proměnlivého zákluzu hlavně. Chobotová lafeta se skládala ze dvou částí se štítem, dřevěnými koly a samostatným zaměřovacím mechanismem.
Při dopravě byla hlaveň přetažena na zvláštní hlavňový vůz a houfnice byla přepravována ve dvou jednotkách, každá tažená šestispřežím. V horském terénu bylo možné zbraň rozložit na čtyři části (hlaveň, kolébku, lafetu a štít), jež byly s výjimkou lafety přepravovány na horských kárách.
Ke střelbě byl používán nárazový granát vz. 13/9 ráže 15 cm, nárazový granát vz. 14 a granátošrapnel vz. 17.
Na podzim 1938 se ve výzbroji sborového dělostřelectva nacházelo na 130 kusů houfnic, jež byly zařazeny do Dělostřeleckého pluku 111 a Dělostřeleckého pluku 112.
Takticko-technická data
hmotnost přepravní – 5 553 kg, hmotnost bojová – 2 930 kg, ráže – 149,1 mm, délka hlavně – 2,12 m (14 ráží), náměr – -5° až +70°, odměr – ±8°, hmotnost střely – 42 kg, úsťová rychlost – 350 m/s, maximální dostřel – 8 000 m, kadence – 2 rány za minutu, obsluha – 12 osob.
Literatura:
Fidler, Jiří - Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938. Praha, Libri 2006.
Kommentar